Iva Bittová: Je třeba poslouchat svůj vnitřní hlas

Nedávno jste vystupovala na Žižkově. Jaký k němu máte vztah?

Můj vztah k Žižkovu není nijak specifický, asi nejvíc znám Palác Akropolis, kde jsem mnohokrát účinkovala.

Vaši hudbu může někdo vnímat jako složitou, občas si s ní nevědí rady ani hudební kritikové. Proč to tak je?

Protože je to hudba založená na originalitě, která vzniká přirozeně a spontánně.

Cítíte rozdíl mezi publikem u nás a v USA, kde trvale žijete?

Američani mají rádi originalitu a podporují snahu o upřímný projev. Důvodem je nejspíš to, že je tam obrovská konkurence. Přístup hudebníků je vysoce profesionální a kvalitní. Právě to mi pomáhá umělecky růst.

Takže konkurence mezi hudebníky ve Spojených státech je jiná než v České republice?

Je nesrovnatelně větší. Mně se podařilo a daří v USA prosadit díky tomu, že na sobě hodně pracuju.

Co máte na Americe nejradši?

Volný prostor a přírodu. Co se tamních kolegů umělců týká, oceňuju právě jejich kvalitu a přístup ke zdokonalování sebe sama. A v neposlední řadě jejich skromnost.

V Česku pořádáte taky hudební semináře zaměřené na zpěv. Jak takové workshopy probíhají? Dokážete pracovat třeba i s lidmi, kteří zpívat vůbec neumí?

Moje dílny jsou otevřené všem. U většiny studentů je to, co je brzdí v projevu, hlavně stud a nedůvěra v sama sebe, nedostatek odvahy se otevřít a projevit.

Na seminářích učíte, že je třeba poslouchat svůj vnitřní hlas a podle něho pak tvořit vlastní vnitřní svět. Jaký je první krok?

Je to dlouhý proces, ve kterém je zapotřebí vůle, disciplína a zároveň hravost. To člověku pomůže se vyjadřovat. Hlavní je uvolněná mysl i touha hledat vlastní cestu a svobodu projevu.

Tam, kde teď žijete, se na tohle všechno dokážete soustředit?

Mám malý domek v lese blízko řeky a většinu času se věnuju hudbě. Volné chvíle trávím na zahradě, v domácnosti a s přáteli.

Kdysi jste řekla, že jednou chcete odejít bydlet do jeskyně v horách. Platí to i teď?

Platí (úsměv).