Stručné shrnutí situace ukrajinských dětí a kapacit našeho školství

Od konce února už jen do Prahy dorazily desetitisíce uprchlíků z Ukrajiny. A jakkoli ruská vojenská mašinérie dostává na frak, nevypadá to, že by se konec války blížil. Musíme být proto připraveni na to, že se současná situace protáhne. Školy máme na kapacitě a další děti už mohou brát jen naprosto výjimečně. Kapacity tříd není možné zvedat donekonečna, protože prostě nejsou nafukovací. A brzy se ukáže, kolik míst napříč celou Prahou bude od září chybět. Hrubým odhadem minimálně deset tisíc. V červnu a červenci proběhne druhé kolo zápisů do škol, které se už bude týkat i ukrajinských dětí. A pro ty prostě dost místa tak, jak si to představuje Ministerstvo školství, rozhodně nebude. Integrace do běžných škol je v těchto počtech navíc nesmyslná. Z praxe víme, že jakmile jsou ve třídě víc než tři Ukrajinci pohromadě, přestává být integrace efektivní a kvalita výuky jde nutně dolů. Oproti této nucené integraci se tak musíme soustředit na adaptaci — naučit ukrajinské žáky českým reáliím a českému jazyku. Mým vzorem je v tomto naše ZŠ Chelčického, kde se žáky s odlišným mateřským jazykem dlouhodobě nebojí vzít z běžné výuky, věnovat se jim intenzivně a zajistit jim takovou úroveň češtiny, aby časem zvládli běžnou výuku. Ve spolupráci s neziskovým sektorem nyní na Praze 3 takovéto adaptační skupiny vznikají nalevo napravo, ale ministerstvo je logicky nepovažuje za školní vzdělávání. S druhým kolem zápisů tak ministra Gazdíka čeká opravdu tvrdý střet s realitou.