Seifertka jako syndrom celoměstské politiky

Rada se shodla: Ochromování tramvajové sítě a blokování tisíců lidí, kteří se snaží dostat do práce, je problém. V červnu se vyzkouší zřízení samostatného jízdního pruhu na úkor 11 parkovacích míst i nad Blahníkovou, což prodlouží úsek, ve kterém auta neprojíždějí přes koleje. S trochou štěstí se tak zácpa postaví mimo koleje, tramvaje budou moci jet a víc lidí se dostane dřív do práce.

Jsem pro. Je přece absurdní, že tu kvůli několika zaparkovaným autům stojí celá městská třída. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že je to trochu jako řešit díru v lodi náplastí a že si s takovým řešením nevystačíme věčně. V Praze jsou zácpy a je tu čím dál tím těžší zaparkovat. Auta už stojí všude možně, takže člověk se mezi nimi musí na každém rohu čím dál častěji proplétat a držet děti pevněji za ruku jednoduše proto, že aut stále přibývá. I zácpa v Seifertce se za pár měsíců nebo let opět prodlouží a auta budou blokovat tramvaje o kousek výš. Kořen problému totiž není ve špatném značení nebo špatně posazené obrubě.

Nejen Seifertka, ale i Koněvka, Husitská, Želivského, Vinohradská, Jičínská nebo Prokopova ukazují denně to samé — zbrzďování MHD, emise smogu i hluku překračující i několikanásobně doporučení WHO a dopad na zdraví obyvatel, který všichni ignorují. Praha potřebuje bezpodmínečnou podporu MHD, několikanásobně větší investice do pěší a cyklistické dopravy, mýto, cenovou parkovací reformu a aktivní zklidňování dopravy ve všech ulicích. Další pokusy vysedět to a nedělat nic budou stát čas a zdraví tisíců lidí i na Praze 3.