Co také radnice za tři roky pohnojila?

1. Investice, velké stavební zakázky. Snad neexistuje velký projekt pod taktovkou či dohledem Prahy 3, za kterým by nebyly otazníky z hlediska nekvality stavebních prací, přemrštěných cen a dlouhých termínů zhotovení díla, převzetí díla či uplatnění reklamací. Třeba revitalizace panelových domů Roháčova 33—44 je příkladem nekvalitně dodaného díla v ceně ve stovkách milionů korun v kombinaci s pasivitou radnice při řešení oprav a nesprávné kalkulace dodavatelem. Další dírou, nejen v zemi, ale i v rozpočtu, jsou nové garáže na Vinohradské, kde se cena jednoho garážového stání vyšplhá snad na tři miliony korun. Raritou v dodacích lhůtách je od MHMP revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad, kde si společně s občany kladu otázku, jak je možné to natáhnout skoro na tři roky. Ale dost často tam pracují jen dva lidé, tak to trvá. A když je ta cena díla kolem půlmiliardy, tak to bylo asi blbé dokončit za pár měsíců, i když by to technologicky šlo, že jo? 

2. Bytovou politiku. Přidělování obecních bytů Prahy 3 je dlouhodobě spojené s mnoha otazníky a lobbingem. V důsledku toho jsou obecní byty v domech SV často přidělovány problematickým nájemníkům, kteří dokážou život v domě řádným vlastníkům bytů znepříjemnit. Praha 3 je špatný soused. 

3. Dopravu. Úbytek parkovacích míst na žádaných místech, redukce jízdních pruhů, zpomalování dopravy, cykloobousměrky na neobhajitelných místech, chybějící zásadní politický tlak na opravu komunikací (Jičínská budiž smutným příkladem), koloběžky na chodnících = pokračování antimotoristického pojetí politiky celé radnice.