Kostel Povýšení sv. Kříže

V roce 1680, jako i v případě olšanské kaple sv. Rocha, zakoupili i novoměstští radní pozemky a upravili je na pohřebiště morových obětí z Nového Města. Svaté pole vysvětil Jan Vácslav Olomúcký. V důsledku další morové rány v letech 1713–1714 se novoměstský primas Jan František Krusius z Krausenberku roz­hodl vybudovat kostel Povýšení sv. Kříže, který dne 29. října 1720 vysvětil farář Josef Benedikt Schönpflug z Gamsenberka. Vzhledem k nárůstu počtu pohřbů nechali novoměstští radní zřídit roku 1734 ještě pohřební bratrstvo Bolestné Panny Marie a následně dali postavit i mariánskou kapli. Navečer 6.května 1757, po bitvě u Štěrbohol, přitáhli Prusové a v souladu se svým lu­teránským vyznáním celý areál nevratně poničili a ukradli, co mohli, … oblekli se na posměch do mešního roucha a pokáleli posléze kostel. (Fr. Ekert)

V roce 1787 bylo zrušeno pohřební bratrstvo i hřbitov, kostel se stal farním a byla zřízena farní osada. Bohoslužby v kostele probíhaly do roku 1842, kdy jeho farní funkci převzal kostel sv. Rocha, a roku 1843 byl definitivně odsvěcen. Kaple Bolestné Panny Marie byla zbořena roku 1890 a na jejím místě dnes prochází Čajkovského ulice. Objekt bývalého kostela sloužil pak jako skladiště, budovu fary obývala chudina a na zrušeném hřbitově vznikla zelinářská za­hrada. V roce 1962 bylo z havarijních důvodů zbouráno křídlo fary i sakristie kostela. Reálná šance na záchranu přišla až na počátku 70. let 20. století. Ar­chitekti ve své koncepci přestavby Žižkova (asanace) zařadili objekt jako součást budoucí městské vybavenosti. Vypracováním projektu byl pověřen Ing. arch. Jaroslav Koreček a jeho projekt později doplnil architekt Ivo Bílý. V roce 1977 byla rekonstrukce konečně zahájena a trvala sedm let. Chrámová loď byla přeměněna v koncertní síň a k baroknímu základu přibyla přístavba s výstavní síní Atrium. Uprostřed objektu se nachází čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle z dílny Jindry Vikové, Petera Orieška a Pavla Baňky. Plastika Sedící dívka před vchodem do objektu je dílem Jana Bartoše a vitráže ve výstavní síni provedla Eliška Rožátová.